| Když se řekne SPODNÍ PRÁDLO… |
|
| Napadne vás při každodenním soukání se do spodního prádla, kde se vlastně vzalo ? |
Trenky, slipy…
Prvním doloženým předchůdcem spodního prádla byla bederní rouška.
Ta samozřejmě neměla cudně bránit zvědavým pohledům, ale sloužila jako ochrana proti
zimě a úrazu.
Ve starověkém Římě se především na sportovní aktivity, ale i pod tógu nebo
tuniku nosilo subligaculum. Což mohla být bederní rouška omotaná kolem těla nebo předchůdce
dnes známých šortek. Mohli je nosit jak muži, tak ženy.
Spodky jako takové se zrodily ve 13. století, kdy je pod oděvem začali nosit muži ze
všech společenských tříd. Byly dlouhé od pasu po lýtka, kde se uvazovaly.
Když později do módy přišly obnažené mužné nohy v punčoše, spodky se zkrátily a v
přední části se začal objevovat praktický poklopec. Díky tomu mohli muži močit bez
zbytečného obnažování.
Postupem času se k dolnímu dílu přidával i horní díl, až se kolem 19. století spojila
a vznikl jeden z nejoblíbenějších kousků pánské garderoby - overal.
Kolem 30. let 20. století se začaly prosazovat trenýrky a slipy. Dosavadní šňůrky nebo
knoflíky v pase nahradila pohodlnější a praktičtější guma.
|
Dámské kalhotky…
Stejně jako u mužů je za prapředka dámského spodního prádla považována bederní rouška.
Spodní kalhotky se mezi dámami ujaly až v 19. století. Prvními nositelkami byly
baletky, prostitutky, jeptišky a malé děvčátka. U dospělých žen bylo tehdy zcela běžné,
že žádné spodní prádlo neměly. Vrásky na čele to přidělávalo především lékařům, kteří
varovali před možnými záněty a nastydnutím. Ale marně.
Až do doby, kdy se do módy znovu vrátily sukně s vyztuženými krinolínami, pod kterými
byla zima. Tehdy se zrodily tzv. dámské spodky. Zajímavé na nich bylo, že to byly dvě
samostatné nohavice, takže byly v rozkroku opatřeny šikovným rozparkem.
Zatímco dnes jsou takové kousky k vidění jen v sekcích erotického prádla, tehdy to
bylo praktické opatření, aby se ženy nemusely při každé návštěvě toalety složitě svlékat.
|
Korzet…
Extrémně štíhlý pas a vytvarovanou postavu chtěly mít ženy od nepaměti.
Již ve starověké Krétě se kolem roku 1800 př.n.l. ženy soukaly do oděvu podobného
korzetu, který byl vyroben z měděných plátů. Řekyně si zase tělo obepínaly řadou pásů.
Obdobná móda se začala prosazovat znovu ve 13. století, kdy dámy začaly toužit po
formované siluetě. Používání korzetů nebylo rozhodně nic zdravého.
Těsně šněrované ženy nemohly sedět, natož dýchat, a často omdlévaly.
Pravidelné stahování mohlo způsobit i deformaci vnitřních orgánů, a někdy se prý dokonce
podařilo zlomit žebro, které mohlo například zranit plíce.
Postupem doby se korzety staly symbolem společenského postavení.
Za jejich rozšíření prý může manželka francouzského krále Jiřího II.,
Kateřina Medicejská, která údajně nechtěla, aby na dvoře byly ženy s vyvinutějším poprsím.
Ideální bylo mít v pase 40 centimetrů.
Kult štíhlého pasu se držel až do začátku 20. století. Podlehla mu i císařovna
Alžběta Bavorská, která se do korzetu nechávala stahovat, a nakonec i zašít.
Odměnou jí bylo 47 centimetrů v pase.
|
|
|
Podprsenka…
Přestože se už koncem 19. století objevilo několik patentů na spodní dámské prádlo,
které mělo nahradit stísňující a nezdravé korzety, je za oficiální objevitelku podprsenky
považována až Marie Phelps Jacobová.
Podle tradované historky se chystala na ples a nepostradatelný korzet se pod její
krásné šaty z jemné látky nehodil. Nevzhledně trčel a navíc vylézal z výstřihu.
Tak si v rychlosti něco jako podprsenku spíchla ze dvou hedvábných kapesníků a stužky.
Její model se líbil, tak si ho nechala v roce 1914 patentovat.
Zavádění nového vynálezu, ale bylo pro nezkušenou obchodnici příliš pracné, proto svůj
patent prodala společnosti Warnes Brother Corset Company a výrazně přitom prodělala.
Zatímco ona dostala 1 500 dolarů, firma v následujících 30 letech dokázala vydělat
15 milionů.
|
|